Analýzy, komentáře

Mnoho pozitiv v jedné dohodě?

Kterak evropská Zelená dohoda přispívá k ochraně přírody? Snadná otázka, těžší odpověď. Hlavně proto, že záleží na dvou zrádných otázkách: Co je Zelená dohoda? A co přispívá k ochraně přírody?

Dohoda totiž není formální dokument, nýbrž rámcový program, do něhož spadají desítky dílčích iniciativ. Některé z nich se pohybují na neurčitém pomezí. Například nová strategie biodiverzity – která patří mezi vlajkové lodi Zelené dohody – navrhuje, jak posílit rozmanitost venkovských krajin v Evropě. Jenomže praktické provedení je skoro kompletně v rukou agrárních dotací, které si ministři zemědělství nekompromisně stáhli pod svoji kontrolu a dokonce výslovně odmítli, aby se příspěvek k Zelené dohodě uváděl byť jenom jako jeden z papírových cílů příslušné legislativy.

Za druhé některé iniciativy nesporně a bezprostředně slouží k ochraně přírody; řada dalších na ni ovšem má větší nebo menší vliv, ačkoli převážně slouží jinému účelu. A u mnoha položek by se jakákoli souvislost nejspíš musela hledat s elektronovým mikroskopem. Proto nejspíš dává smysl, abychom celý program rozdělili na tři hromádky.

Návrhy, které chrání biodiverzitu

Několik položek Zelené dohody přímo slouží k ochraně biologické diverzity. Středobodem je samozřejmě formální Strategie v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, kterou sestavila a před dvěma lety představila Evropská komise. Shrnuje směřování a rámcově naznačuje řadu dílčích záměrů. Velká část konkrétních projektů, o kterých ještě bude řeč, se poprvé objevila právě ve Strategii. Obsahuje řadu pozoruhodných bodů: do konce dekády vyčlenit 10 % zemědělské půdy coby drobné biotopy, renaturalizovat 25 000 kilometrů řek, čtvrtinu zemědělství převést na ekologické hospodaření, snížit rizika pesticidů o 50 % a spotřebu syntetických hnojiv o 25 %, vyčlenit 30 % unijní souše a 30 % moří pro chráněná území všeho druhu a po 10 % pro "striktně" chráněná území atd.

Nicméně strategie jsou pouze koncepční, nezávazné dokumenty. Praktické naplnění závisí na tom, co unijní státy řeknou na prováděcí legislativu. Nad každou dílčí položkou se pak otevře úplně nová diskuse. Bylo to vidět právě u vyčlenění desetiny zemědělské půdy na neproduktivní prvky. Národní ministři bez větších diskusí vzali strategii na vědomí. Když ale Evropská komise posléze navrhla identický bod coby podmínku pro příjemce do nových pravidel agrárních dotací, setkala se s rozhořčeným odporem většiny členských států i europoslanců.

Komise postupně představuje také konkrétní praktické návrhy. Leitmotivem příštích několika let nejspíše budou nová pravidla ekologické obnovy (Nature Restoration Law), nejambicióznější unijní legislativa v ochraně přírody od roku 1992, kterou Evropská komise měla navrhnout na konci března, ale kvůli válce ji odložila. Prozatím není úplně jasné, co v ní přesně bude. Mluví se hlavně o dvou pilířích: rámcových právně závazných cílech obnovy vybraných fenoménů a institucionálních strukturách včetně procesů nebo metrik. Nová legislativa tedy nezajistí konkrétní obnovní projekty – které vzhledem k rozmanitosti evropských krajin ani nejde unifikovat –, ale vytvoří pro ně prostor.

Druhým velkým návrhem je nová legislativa (formálně návrh nařízení, které má omezit odlesňování a znehodnocování lesů způsobené EU), jež má z evropských dodavatelských řetězců vyloučit ničení biotopů za hranicemi unie. Unijní ekonomiky importují komodity, jejichž produkce způsobuje odlesnění asi 200 000 hektarů ročně. Škody na biodiverzitě jsou nejspíš srovnatelné s dopady, které má hospodaření s krajinou uvnitř zemí EU. Velké firmy se začínají systematicky zabývat vlivem svých dodavatelů na přírodu. Vznikla i řada praktických instrumentů, které umožňují sledovat původ a toky konkrétních surovin. Návrh proto vyžaduje po importérech, aby z dovozu vyloučili šest nejvíce rizikových komodit (palmový olej, sóju, hovězí maso, kávu, kakao a dřevo), pokud při jejich produkci došlo k odlesnění. Projednává jej již rada ministrů a Evropský parlament. Organizace na ochranu přírody prosazují jeho rozšíření ve dvou bodech: přidat další kritické komodity (kukuřici a kaučuk) a nelesní biotopy (savany, stepi, mokřady).

Návrhy s velkým vlivem na biodiverzitu

Kromě toho Evropská komise postupně přichází s několika většími projekty, které nejsou přímo určeny k ochraně biodiverzity, ale mají na ni potenciálně velký vliv. Prozatím jde především o tři velké strategie.

Nová Půdní strategie EU navazuje na pokus o legislativu na ochranu půdy, kterou Evropská komise neúspěšně prosazovala počátkem minulé dekády. Přichází s řadou dílčích a užitečných iniciativ. Je impresivní, nakolik se snaží podchytit různé rozměry a příčiny problému. Na první pohled sice neobsazuje žádný velký průlom. Komise v ní nicméně anoncuje, že ve 2023 navrhne novou a silnou legislativu. Zjevně ale teprve rozmýšlí konkrétní obsah.

Návrh Lesní strategie EU do roku 2030 je poměrně vágní. Nejspíš to nešlo jinak: lesní ekosystémy, pěstování lesů i národní lesnické regulace různých evropských zemí se liší natolik, že roubovat na ně shodná pravidla lze jen v nevelké míře. Chystaná strategie viditelně klade velký důraz na multifunkční využití a přírodě blízké hospodaření. Návrh vyvolal poměrně silný odpor řady členských států včetně některých, jež bývají většinou spíše vstřícné vůči ochraně přírody, například Švédska a Finska s jejich silně intenzivním modelem pěstování lesa. Proto není nepravděpodobné, že ve strategii ještě dojde k nemalým změnám.

Třetím takovým návrhem je takzvaná strategie Z vidlí na vidličku (Farm to Fork), která má koncepčně pojmout reformu zemědělství a potravinářství. Souvislost s ochranou přírody je očividná. Relevantní části se ovšem z velké části překrývají se Strategií biologické rozmanitosti: oba dokumenty vznikly paralelně a byly zveřejněny zároveň.

Patrně nejdalekosáhlejší dopady by mohly mít velké legislativní projekty, které chtějí vytvořit motivující prostředí pro komerční podniky, aby snižovaly svoji vlastní environmentální stopu. Největší pozornost se věnuje dvěma bodům. Takzvaná unijní taxonomie je sada technických screeningových kritérií, jež slouží coby pobídka pro finanční investory, kam směřovat prostředky. Návrh nové směrnice o nefinančním reportování přiměje větší firmy, které to ještě nedělají, aby systematicky auditovaly environmentální a sociální konsekvence svého podnikání.

Obojí má stejný účel – nezávazně popíchnout podniky, aby více rozmýšlely, co, jak a proč dělají. Trhy totiž v environmentálním riziku více a více vidí důležitou informaci o firemním zdraví. Jenomže zatímco emise skleníkových plynů šlo rychle převést na univerzální a poměrně snadno měřitelný indikátor, biodiverzita, péče o půdy nebo kvalita vody jsou komplexnější a hůře se kvantifikují. Praktické provedení proto postupuje pomaleji. Důležitým úkolem příštích let bude mapovat priority a vyvinout efektivní kritéria, která by umožnila tyto účinné instrumenty nasadit také ve prospěch evropské ochrany přírody.

Návrhy, které s biodiverzitou mohou trochu souviset

Když se členské státy unie shodly, že chtějí naplnit Pařížskou dohodu a někdy kolem půle století dosáhnout čisté nuly v emisích skleníkových plynů, pověřily Evropskou komisi, aby postup rozepsala do opatření pro konkrétní sektory. Proto vznikají desítky dílčích projektů.

Některé s ochranou přírody částečně souvisejí – možná nejdůležitější jsou iniciativy na podporu výroby energie z obnovitelných zdrojů (viz FOP 4/2021). Nezanedbatelné souvislosti může mít také třeba chystaná vlna renovace budov a další programy ve stavebnictví. Řada položek se s biodiverzitou nepotkává nejspíš skoro nijak: kupříkladu čistá výroba oceli, takzvané uhlíkové clo nebo budování nabíječek pro elektromobily.

Zelená dohoda je bezesporu jedním z největších kroků dopředu, které evropská ochrana přírody v posledních dekádách udělala. Nicméně pokud chceme porozumět, kam tyto kroky míří, nejspíš bude lepší nemluvit o Zelené dohodě, nýbrž ji rozebrat na prvočinitele a postupovat per partes.

 

 

PDF článku ke stažení Poslat emailem Vytisknout

Diskuze:

V diskuzi nejsou žádné příspěvky.

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit nebo zaregistrovat.