Setkání FOP

PEČOVAT O ŽIVÉ MÍSTO POD SLUNCEM ANEB SPÍŠE POMÁHAT NEŽ CHRÁNIT

DOPAD SEKTOROVÝCH ZÁKONŮ NA BIODIVERZITU

Účastníci diskusní skupiny nejprve připravili výčet tuzemských zákonů, které mohou mít přímé dopady na biodiverzitu. Mezi dvanáct vybraných právních předpisů zařadili také např. zákon o požární ochraně, který de iure brání efektivnímu managementu stepí a lesů. Vedle samotných zákonů bylo zvláště vyzdviženo také nařízení vlády o provádění agroenvironmentálních opatření. Soupis zákonů i s dalšími pěti významnými právními normami oboru je uveden v zápise z pracovní skupiny.

Dále byly definovány společné ne­dostatky naší legislativy a jejího prosa­zování. Palčivou se jeví zejména absence sdílené odpovědnosti mezi resorty za udržování přírodního dědictví. Vzniká tak nežádoucí dojem, že ochranou přírody je pověřen jen resort životního prostředí a ostatní jsou přirozeně v opozici. Tento stav je bohužel výsledkem legislativních předpisů, podobně jako slabá vazba mezi dílčími zákony a často nekoncepční dělení kompetencí mezi státní správou a samosprávou. Také nadměrné množství pod­mínek v zákonech v konečném důsledku degraduje jejich účinnost. Provádění prak­tické politiky (vč. dotačních politik) ne­koresponduje se současnými vědeckými poznatky. Mizivá je stále vazba mezi strategiemi a legislativou, smysl a účel samotných strategií zůstává ve velké míře nepochopen.

Po diskusi byly ve skupině stanoveny dílčí cíle řešení. Klíčovým cílem se jeví být rovnocenné postavení ochrany přírody vůči ostatním složkám životního prostředí. Nutná je unifikace přístupů v jednotlivých zákonech vycházející z provázaných strategií a praktické politiky, což je však obecnou otázkou daleko přesahující spe­cializaci ochrany přírody.

VYTVOŘENÍ VIZE BUDOUCÍHO STA­VU PŘÍRODY A KRAJINY

Tématu vize ochrany přírody se věnovaly další dvě pracovní skupiny. Základ­ním východiskem diskuse byla shoda účastníků na faktu, že v ČR žádná ta­ková vize dosud bohužel není. Supluje ji tak pouze naplňování zákona o ochraně přírody a krajiny, přestože ve funkčním systému by legislativa měla být jen nástrojem naplňování vize. Oficiální doku­menty, jako jsou Státní program ochrany přírody a krajiny ČR nebo Státní poli­tika životního prostředí ČR, nejsou široce známy a naplňovány. Ze strany vrchol­ných státních institucí převažuje podle zkušeností účastníků unikátní rezistence vůči mezinárodním dokumentům, na nichž za našimi hranicemi panuje většinou shoda.

Definovány byly základy možné vize z hlediska nutných přípravných kroků, je­jího obsahu a působení na cílové skupiny. Vize představuje základ politiky ochra­ny přírody a krajiny. Musí proto působit konsenzuálně a být veřejně akceptovatel­ná (nebo alespoň bez masivního odporu). Je třeba, aby byla jasně a srozumitelně formulovaná a také dlouhodobá, už nyní by bylo vhodné pracovat s horizontem cca roku 2040.

V rámci přípravy vize je zapotřebí pečlivě určit cílovou skupinu a postupovat evoluční cestou, pokud možno nekonfliktně. Je nutné věnovat se pozitivnímu i negativnímu vymezení a rozhodně nepostupovat paušálně, ale diferencovat. Míra uplatňování jednotlivých postupů spolu s vhodnou lokalizací jsou pro praxi klíčové. Zapotřebí je definovat tematické okruhy, kterým se bude vize věnovat jako jednotnému logickému celku, a pochopitelně vážit přiměřenost navrho­vaného. Je vhodné věnovat se více mo­tivacím a jen v odůvodněných případech restrikcím, spíše pomáhat než chránit, byť chránit neznamená nutně restrikci. Nutné je proto popsat dosud neexistující cíle ochrany přírody a důkladně se věnovat popisu nástrojů. Veškeré argumenty musí být jasně formulované a tudíž srozumitel­né.

Má-li být jakákoli vize životaschopná, musí pracovat s nespornými trendy, jejichž pokračování lze v blízké budoucnosti předpokládat. U nás jde podle diskutu­jících ve skupinách zejména o zvětšování prvků krajinné mozaiky a s tím souvise­jící migrace a invaze organismů, eutro­fizaci vod i souše, urbanizaci a pokles porozumění přírodě ve společnosti. Exis­tují dva přístupy, jak těmto trendům čelit, které je potřeba vhodně kombinovat. Jsou jimi ochrana refugií bývalého stavu a moderace popsaných dlouhodobých trendů.

Podle účastníků setkání je nejobecnějším cílem ochrany přírody ochrana přírodní i kulturní rozmanitosti Země. V pod­mínkách České republiky jde zejména o zabránění vymírání populací a druhů a harmonizaci vztahu člověka k přírodě. Prostředků k dosahování těchto cílů je celá řada, nicméně na obecné úrovni lze rozlišit dva univerzální přístupy. Musíme pomáhat slabšímu, tedy druhům, popu­lacím a společenstvům, kterých ubývá, a hledat a nacházet proporce mezi „divo-činou“, „zahradou“ a „novou divočinou“. Konkrétní postupy v ochraně přírody závisí na našich rozhodnutích a prioritách. Jedná se o intelektuální výkon, který nelze převést na soubor pouček a paušalizovaných postupů.

Detailním aspektům tématu vytvoření vize budoucího stavu přírody a krajiny se v tomto čísle věnuje článek Davida Stor­cha na straně 12.

PRÁCE S VEŘEJNOSTÍ

Třetím tématem, kterým se diskutující zabývali, byla práce s veřejností. Účastníci Fóra ochrany přírody se shodli, že veřejnost v ČR bohužel nechápe smysl a záměry ochrany přírody. Vnímá ji spíše jako omezování svobody a rozvoje, jako záležitost malého okruhu lidí, nikoli jako společenskou potřebu. Ochrana přírody je proto často na pranýři jako veřejný nepřítel. Hlavní podíl viny na tomto sta­vu ale nese samotný obor nebo ještě konkrétněji jeho představitelé, tedy my, ochranáři.

K prezentaci veřejnosti velmi chybí, jak bylo již zmíněno, srozumitelná vize, která by pomohla k orientaci v šíři záběru och­rany přírody. Nemáme také obecně známé tváře, které by byly autoritami a přenášely nenásilně ochranářské pohledy, zejména pomocí médií. Veřejnosti tak není jasné, co a proč se má chránit a kdo ochranu přírody reprezentuje. Výkon státní správy je pro většinu lidí nepředvídatelný, jsou uplatňovány různé přístupy navzájem se rušící, nedotahují se závěry, záměry ani procesy.

Je vhodné věnovat se více motivacím a jen v odůvodněných případech restrikcím, spíše pomáhat než chránit.

Práce s veřejností není dosud rovno­cennou součástí činností státní ochrany přírody, respektive na ní není dáván tako­vý důraz, jako na aktivity na základě bio­logických nebo ekonomických podkladů. Lidé jsou přirozeně pasivní a sami cestu k informacím logicky nehledají. Nejsou tak k ochraně přírody motivováni. Chybí společenská shoda, a tudíž politická vůle chránit přírodu. I proto se stále objevují ar­gumenty poukazující na ekonomické ztrá­ty hospodářů a dalších podnikatelů spo­jené s ochranou přírody. Takový náhled koresponduje s konzumním charakterem společnosti a je v rozporu s hodnotami udržitelného života. Na druhou stranu ochranáři zřídka berou v potaz ekono­miku dotčených subjektů. Vystupujeme často defenzivně a na druhou stranu arogantně a dogmaticky, zkrátka nám chybí základní komunikační schopnosti.

Hlavním identifikovaným cílem je rozšíření porozumění důvodům ochrany pří-rody mezi laickou veřejnost. Navazovat potom může angažovanost lidí a spo­lupráce mezi ochranáři a veřejností na principu partnerství. Musíme přitom ale stále naslouchat, budovat důvěru a stavět na osobních vztazích. Bylo by dobré za­jistit pomoc ze strany specialistů na práci s veřejností. Nesmíme být nadále v an­tagonistickém vztahu vůči komukoliv, chceme-li se zbavit marného pocitu ze sisyfovské práce.

Detailní popis dílčích tezí k výzvě „Naučme se vysvětlovat“ je uložen na stránkách Fóra.

SHRNUTÍ

Na druhém setkání (stejně jako na nad­cházejících) se často probírala potřeba přijetí služebního zákona jako nezbytná podmínka zlepšení fungování veřejné správy. Pravděpodobně již blízká budoucnost ukáže, jak se situace s účinností to­hoto klíčového předpisu změnila.

Účastníci si ze setkání odnesli poznání, že problematika všech probíraných témat je sice komplikovaná, ale v rámci tvůrčí moderované diskuse lze docházet ke kon­senzuálním výstupům. Popsané problémy většinou jen odrážely poznání většiny ochranářů, nastíněné cíle se ale ukázaly být klíčem k navazující práci. Těžko se hodnotí, nakolik fakticky ovlivnily a dále ovlivňují rozhodování kompetentních au­torit a práci každého, kdo se s nimi díky Fóru ochrany přírody seznámil. Jisté ale je, že jejich pojmenování pomohlo v celé řadě kroků vedoucích k jejich postup­nému naplnění. A to přestože samotné naplnění je zatím v nedohlednu.

Fakt, že účastníci setkání věnovali čas dis­kuzi a shrnutí hlavních výstupů, že je vše nyní sepsáno v tomto příspěvku, který jste právě dočetli do konce, naplňuje hlavní poslání Fóra, které dává klíčové podněty všem ochranářů, kteří mají otevřenou mysl. Úlohou Fóra by totiž mělo být zejména udržení nezávislé platformy pro diskuzi mezi odborníky k vyjasnění cílů a postupů a zprostředkování příkladů do­bré praxe i špatných zkušeností.